Weblog pro webmastery a webdesignéry
Už aby někdo vymyslel skutečně internetový vyhledavač, co říkáte?
Hledat na internetu lze dvěma způsoby: buď se zeptáte stroje — Googlu, Seznamu apod., nebo se zeptáte lidí — nadšenců v nějakém fóru, kamarádů na Facebooku, expertů na Stack Exchange či Quoře. Často se oba způsoby kombinují. Když selže první, zkusíte druhý (hypersociální jedinci naopak). Přesto se dosavadní služby specializují vždy jen na jeden způsob.
Proč ještě nikdo nepřišel s vyhledavačem, který by uměl obojí?
Ano, Google si s tzv. sociálním vyhledáváním hraje už dlouho, jenže ve skutečnosti to žádné sociální hledání není. Byť přihlíží k tomu, co napsali či hodnotili moji známí, stále je to jen stroj, který hledá v již publikovaných textech. Zeptat se stroje i lidí současně by přitom nemělo být tak těžké.
I obyčejné rozšíření do prohlížeče by zvládlo hned několik scénářů:
- Nenašel jsem: Hledám, nenacházím, objeví se mi odkaz Pošli na Facebook/Twitter, kliknu, upřesním dotaz pro lidi, odešlu a čekám na odpovědi.
- Právě hledám: Radikálnější verze pro exhibicionisty, kteří chtějí ihned sdílet, co hledají. Možná přátelé a sledovači pomohou a poskytnou informace rychleji, možná je dotaz jen k něčemu zajímavému inspiruje.
- Našel jsem: Najdu hodně dobrý výsledek, kliknu, uloží se mi pro budoucí použití a případně i nasdílí těm, které by něco podobného mohlo zajímat.
Ve složitější podobě by šlo použít API Q/A webů, nebo by rovnou sám Google nějak chytře a opravdu sociálně napojil Google+ na vyhledavač.
Dává to smysl? Už to někoho napadlo? Už to někdo realizoval a mně to uniklo? Nebo je to pitomost, kterou by nikdo nepoužíval?
Aktualizace 18. 3. 2012: Zajímavé vlákno k tématu na Quoře: Is Quora the new Google?
Chybami se člověk učí... ale špatně
Chybami se člověk učí, říká se. Investoři prý dokonce rádi investují do startupů, jejichž zakladatelé už dřív něco pokazili. Předpokládají, že se poučili a znovu už to nepokazí. Hmm…
Myslím, že jsem v životě a v podnikání udělal hodně chyb. Myslím, že jsem se z nich i dokázal poučit a neopakovat je. Jenže už jsem je jednou udělal a škoda se stala. Za jistotu, že se nestane podruhé, jsem přišel o šanci, že se nestane nikdy. To není dobrá výměna.
Někdo na to chce vyzrát tím, že se poučí z chyb druhých. Proto jsou tak oblíbené špatné příklady. Nefunkční design, blábolivý text, neúčinné SEO, ztrátový obchodní model. Pozor, tak se to nedělá. Učte se!
Přijde mi to ještě horší.
Když vidím špatný příklad, hned mne napadne to udělat lépe. V tomhle oboru jsou jen špatné weby, udělám jeden lépe. O tamtom jsou jen špatné články, napíšu lepší. Jenže uděláte-li něco lépe než špatně, bude to… ehm, jak to říct… lépe než špatné a ani o fous lepší.
Proto mám raději dobré příklady a nejraději se učím z těch nejlepších. Jedině tím, že vylepším nejlepší, mohu vytvořit to nejlepší.
Tvorba webu patří minulosti. Konečně.
Hezky nám ten český web roste. Seznam loni dostal občanku a za pár let bude na ženění…
Ale víte, na čem se nejvíc pozná, jak rychle uhání web dopředu? Hned vám to řeknu, ale nejdřív se budu trochu vytahovat (nebojte, za chvíli mne to přejde).
V letech 1999-2004 jsem uměl:
- programovat běžné webové aplikace a kódovat i dost pokročilé věci v HTML a CSS,
- navrhovat informační architekturu rozsáhlých portálů,
- analyzovat a testovat použitelnost webů, navrhovat GUI a user experience (UX),
- optimalizovat stránky pro vyhledavače,
- psát texty a vymýšlet kreativní koncepty pro web,
- optimalizovat a spravovat PPC reklamu ve všech hlavních reklamních systémech,
- a možná ještě něco, na co jsem už zapomněl.
To vše na tak profesionální úrovni, že jsem to mohl dělat pro libovolné klienty, aniž bych se za svou práci styděl.
Uplynulo sedm let a já z těch šesti činností zvládnu opravdu dobře už jen dvě — SEO a psaní. Vše ostatní se rozrostlo do šířky i hloubky tempem, které jsem nedokázal sledovat, a nedokázal to ve větším rozsahu nejspíš nikdo. Tvorbě webu už nekralují univerzální brouci pytlíci, ale specialisté — informační architekti, UX designéři, copywriteři, programátoři v tom a programátoři v onom.
Tak jsem si to představoval, když jsem v roce 2002 psal o devatero řemeslech webdesignu, jenže tehdy ještě zdaleka nebyly úzké specializace ve webařině normální. Dnes už jsou.
Neklamná známka, že náš obor dospívá.
Míří web zpátky do středověku?
Příběh webu je příběhem objevování. Podobni středověkým medikům jsme se v počátcích webové tvorby a marketingu řídili jen intuicí a vírou. Pak se začala bouřlivě rozvíjet webová analytika a my se postupně od pitvy přes experimenty připomínající pouštění žilou dostali až téměř k rentgenu. Ne, počítačovou tomografii ještě nemáme, ale i k té se jednou určitě dopracujeme…
Určitě? Začínám o tom pochybovat. Zatímco středověká církev kdysi otevřela cestu moderní medicíně uznáním, že lidské tělo není tak posvátné, aby nemohlo být detailně zkoumáno, na webu vítězí opačný trend. Novodobí velekněží posvátného soukromí již vyslali své inkvizitory, aby nás připravili o nejcennější zdroje poznání.
Před časem EU zpřísnila zacházení s cookies, teď pro změnu Google omezil předávání referrerů a tím i informací o hledaných dotazech. Situace sice ještě není kritická, ale výhled je pochmurný. Jakmile jednou strašáka soukromí vytáhnete, sám od sebe zpátky nezaleze.
Dobrodružství objevování mne kdysi na webařině uchvátilo a baví dodnes. Vzrušuje mě pouť od středověké magické intuice k moderní analytické předvídatelnosti. Mám radost, že mohu klientům nabízet místo služby zaplať a uvěř službu zaplať a ověř. Jenže teď se bojím, že nás čeká web bez referrerů a dalších dat nezbytných pro racionální rozvoj oboru.
A bojím se, že mě práce na takovém webu už bavit nebude.
Obsahová strategie, SEO a buzzwordizace starých témat
Prý jsem kdysi řekl, že content strategy je v podstatě optimalizace pro vyhledavače. Nevím, nepamatuji si to, ale prý to o mně řekl Martin Kopta na Webexpu. Nevím, neslyšel jsem ho, ale psali to o Martinově přednášce lidé na Twitteru. Nevím, čert věř téhle virtuální realitě…
Když už ale mluvíme o content strategy (které ovšem budu raději říkat česky obsahová strategie) a SEO, rád bych k tomu přidal pár myšlenek, místy přerůstajících dokonce až ve stanoviska.
Obsahová strategie rozhodně není SEO. Nemůže jím být už z toho prostého důvodu, že mnoho typů obsahu není ani trochu cíleno na vyhledavače, ba dokonce ani na obecnou nalezitelnost. Míří na rozhodujícího se zákazníka (který už web nalezl), na komunitu, na uživatele sociálních sítí, které jsou vyhledavačům skryté apod.
Na druhou stranu by šlo uvažovat o obráceném tvrzení. Je optimalizace pro vyhledavače obsahová strategie? Z podstatné části nepochybně je. Obsah, či přesněji řečeno slova, která ho tvoří, přivádí návštěvníky z vyhledavačů. Ještě důležitější je, že jedině obsah se může stát cílem zpětných odkazů. Takový obsah ovšem nevzniká náhodně. Vzniká s určitou vizí, podle předem připraveného plánu. Je-li plán špatný, špatné jsou i výsledky.
To je důvodu, proč strategii budování a organizování obsahu věnuji na svém školení SEO tolik prostoru a proč si SEO a zejména link building bez promyšlené obsahové strategie neumím představit. Už na začátku každého projektu musíte vědět, jaký obsah lidé budou hledat, jaký přitáhne pozornost a zpětné odkazy, jak takový obsah získáte a jak ho budete rozvíjet v čase.
Historický kontext na závěr
Přibližně od začátku roku 2010 je podle mnohých content strategy the next big thing. Všichni ovšem víme, co tyhle Příští Velké Věci ve webovém světě znamenají. Jsou to staré věci, kterým někdo vymyslel nový sexy název. Např. já jsem si tento typický jev právě teď pojmenoval buzzwordizace starých témat ;-).
Zkusil jsem najít, kdy jsem sám spojení “obsahová strategie” poprvé použil v publikovaném textu. Zřejmě to bylo v polovině roku 2003 v článku Devět sloupů webového týmu, což byl ale jen výcuc ze stejnojmenného anglického článku. Jesse James Garrett v něm o obsahové strategii píše:
Content is often the reason users come to your site. But what content can you offer to meet your users’ expectations? How much content is appropriate, and what form should it take? What style or tone should it have? Before you can produce that content, you need to answer fundamental content strategy questions such as these.
Tak vidíte, nakonec jsem asi na to, co si myslím o content strategy, nepřišel sám, ale naučil jsem se to už skoro před deseti lety od Garretta.
Celosvětově nejsdílenější české stránky
Už několikrát jsem přemýšlel, která stránka českých autorů je ve světě nejpopulárnější. Nakonec jsem se zeptal na Twitteru a Facebooku na tipy, použil funkci Martina Hassmana a nástroj Shared Count a mám zde výsledky.
Na Facebooku vyhrály české antiviry. Mezi úvodní stránku Avastu, který byl sdílen, lajkován a komentován víc než 154tisíckrát, a stránku free.avg.com (přes 31 tisíc) se vmáčkly jen (viz aktualizace na konci) mapy.cz se 74 tisíci sdíleními, lajky a komentáři. Na geekovsky orientovaném Delicious ale jasně zvítězilo míchátko barev Petra Staníčka s téměř 31 tisíci záložek. Druhý opět Avast, třetí opět AVG.
Celý žebříček ukazuje tato tabulka, do které jsem pro srovnání zařadil i úvodní stránku Seznamu, byť není určena mezinárodnímu publiku:
Poznámky pro vykladače a kritiky
Je jasné, že zvolená metoda a výběr stránek nejsou dokonalé. Při interpretaci výsledků proto prosím berte v úvahu následující:
- S výjimkou referenční home page Seznamu jsem zařazoval jen stránky schopné oslovit mezinárodní publikum. Ani tak ale nelze vyloučit, že podstatnou část či dokonce většinu sdílení mají na svědomí Češi.
- Metoda měří jednotlivé stránky (URL), nikoli celé weby, projekty či firmy. S výjimkou AVG, které má na první pohled dvě hodně populární stránky, jsem zkoumal vždy jen stránku úvodní. Pokud má některý z webů na úvodní stránce neošetřený duplicitiní obsah, mohlo to výsledky zkreslit.
- Chápu, že Facebook, Twitter, Delicious apod. nemusí dostatečně odrážet skutečnou popularitu, oblibu a vlastně ani míru sdílení stránek. Označení “nejsdílenější” mi sice přišlo relativně věrné, přesto ho raději berte s rezervou.
Najdete-li další stránky, které by na Facebooku, Twitteru nebo v Delicious aspirovaly na umístění v první desítce, pošlete mi je prosím. Rád je do žebříčku doplním.
Aktualizace
- Ivan Vyoral dodatečně navrhl Machinarium, které hned obsadilo třetí příčku.
- Do žebříčku přidán TotalFinder Tondy Hildebranda.
Jak jsem sázel ebook Podnikání v USA
Asi víte, že jsem fanda do elektronických knih, a když mne tedy Honza Vaňhara poprosil, jestli bych mu nepomohl s výrobou jeho Podnikání v USA pro Kindle a iPad, rád jsem souhlasil. Jelikož jsem před tím sázel jen pár menších kousků pro sebe a pár přátel, byl jsem zvědavý, jak to dopadne.
Dopadlo to dobře, knížka už se úspěšně prodává (300 prodaných kusů za prvních 24 hodin) a já z toho mám radost. A protože bych rád povzbudil i všechny ostatní autory k tomu, aby si své práce vydávali v elektronické formě sami, dávám zde k dispozici popis svého postupu. Možná není nejlepší, ale funguje a zvládne ho snad každý.
Pro začátek ale jedno doporučení: Chcete-li vysázet e-book v MOBI (pro Kindle a některé telefony) nebo v EPUB (pro iPad a některé neznačkové e-ink čtečky) pro vlastní potřebu bez velkých nároků na typografii a knihy velmi krátké (poezii, jednotlivé články apod.), zvolte kombinaci vizuálního editoru Sigil a konvertoru Calibre. Nebudete muset pracovat s HTML a vše bude jednodušší.
Jen v případě, že chcete udělat opravdu profi e-book, delší, složitěji strukturovaný a s vyššími nároky na typografii, zvolte kombinaci XHTML + Mobipocket Creator + Calibre, kterou popisuji v následující podrobné prezentaci (zde čitelnější verze přes celou obrazovku).
Jinak nedávno vydal taky Patrick Zandl svou Koncernovou pětiletku jako e-book a zajímavě popsal své první zkušenosti s jejím prodejem.
Doplněno 29. 5. 2011: Recenzi knížky Podnikání v USA vydal Martin Hassman, který mi pomáhal e-book testovat.
Jak vybrat... potřetí a naposled
Předešlé dva příklady vybočovaly z šedi průměru tím, že čtenářům vymezily jasné škatulky a v nich je pak vedly za ručičku až k cíli. Ač nesporně účinné, pro větší e-shop může být takové pojetí málo univerzální, protože se s připravenými škatulkami nemusí identifikovat všichni zákazníci. Posuďte sami, jak se s tímto problémem vypořádal autor dnešního příkladu.
(Jo, a tentokrát to píšu ve Vimu to aby si přišli na své nejen copywriteři, ale i pravověrní geekové.)
Jak vybrat spacák podle Hanibalu
Stylisticky je stránka Jak vybrat spacák e-shopu Hanibal trochu divočejší, ale po prvních pár větách si zvyknete, začnete jazykové chyby promíjet a nakonec vlastně zjistíte, že je vám její tón docela sympatický.
Obsahově snad ani není co vytknout. Stránku psal evidentně někdo, kdo už dlouho stojí za pultem outdoorového obchodu a velmi dobře ví, po čem se zákazníci ptají. Celý text je složen právě z těchto otázek či přání a kde to má smysl, nahrazují lineární prózu přehlednější tabulky.
Líbí se mi:
- důsledná orientace na otázky a přání zákazníka,
- neformálně konverzační styl, který zbytečně neplýtvá slovy,
- zařazení cenových úrovní a jejich férové zhodnocení,
- snaha o využití tabulek či bodů s plusy a mínusy,
- přímé odkazy na konkrétní doporučené výrobky.
Nelíbí se mi:
- neformálnost tónu místy hraničí se stylistickými chybami,
- neučesaná typografie daná zřejmě technickými možnostmi systému (či autora) podkopává snahu o přehledné členění textu,
- chybné odkazy naznačují, že stránku už dlouho nikdo neaktualizoval, což zpochybňuje i platnost ostatních informací.
Závěrečné shrnutí
Texty Jak vybrat svým předmětem svádí, abyste se soustředili na zboží. Nenechte se tím zlákat. Vždy platí, že
- nejdůležitější je, pro koho píšete,
- až od toho se odvíjí, co píšete…
- …a jak to píšete.
Vžijte se do role zákazníka. Představte si jeho problémy a najděte koncept, který je vyřeší. Soustřeďte se především na ty zákazníky, kteří se ve vašem sortimentu nevyznají a nechtějí ho podrobně zkoumat. Ostatní si poradí i bez vás, případně jim můžete ke studiu na dlouhé večery nabídnout podobně detailní manuál, jaký kdysi napsal Martin Snížek o výběru auta.
<reklama>
Lépe navrhovat obsahové koncepty a texty e-shopů se naučíte na mém školení psaní a copywritingu pro web, které se koná již příští čtvrtek v Praze.
</reklama>
Seriál pro copywritery Jak vybrat…
- Jak vybrat fotoaparát podle Jiřího Urbana
- Jak vybrat fotobatoh podle Fotobatohů.cz
- Jak vybrat spacák podle Hanibalu + závěr (právě čtete)
